Česká politická scéna v současné době zažívá jedno z nejvypjatějších volebních období ve své historii, a ačkoli právě z důvodu jeho ještě neukončeného trvání je nepochybně brzy na jakékoli objektivní zhodnocení, ráda bych se alespoň rámcově pozastavila nad jedním zajímavým jevem. Nepochybně trvá, co je politika politikou, nicméně v posledních třech letech v situaci ostře vyhraněných politických vztahů se stal viditelnějším a palčivějším. Nechci se zabývat polemikami o politické kultuře, morálce, technikách a jiných často frekventovaných tématech.

Nemám ráda neustálé omílání často frekventovaných témat, nicméně ještě více nesnáším nedořešené problémy. Bohužel, jedním takovým stále zůstává otázka umístění amerického vojenského radaru na našem území. Přestože celá záležitost momentálně „spí“, ani zdaleka není definitivně dořešena v souladu s názorem většiny občanů České republiky.

Zkrátka a dobře, radar nebyl shozen ze stolu, jak si může mnoho lidí myslet, ale je pouze (dočasně?) uložen v některém z ministerských šuplíků. Takže již podepsané smlouvy mohou být kdykoliv – v nejvíce příhodný okamžik – předloženy Poslanecké sněmovně k odsouhlasení. Nebo také ne.

Vážení spoluobčané,
chtěla bych poděkovat Vám všem, kteří jste přišli k volbám, ale obzvláště Vám, kteří jste podpořili ČSSD.

Léto už je za námi, ale horké časy nás nejspíše teprve čekají. Maliny dozrály, avšak obávám se, že čas her neskončil výstupem jako vystřiženým z komedie dell‘arte, který pražští herci předvedli v době protestních akcí proti způsobu financování svých divadel na zasedání magistrátu.